Občas se mi to ještě stane. Od rána pracuji a den mi plyne pohodlně. Pak odpoledne dokončím další z úkolů z pracovního seznamu, podívám se na hodinky a vidím, že za 29 minut mám být na tréninku. Počítám – sbalit věci mi zabere 5 minut, cesta do Sokola mi trvá 10 minut, převlečený budu za 10 minut. “Takže mám ještě 4 minuty”, pomyslím si, “to bych mohl stihnout udělat ‘ještě jednu věc’.”
Nejsem žádný znalec módních trendů, oblékám se spíše jednoduše. Avšak s nákupem oblečení to mám v posledních letech trochu složitější. Mám totiž neobvyklý požadavek – potřebuji se ve svých šatech pohybovat. Nic zvláštního, jen potřebuji kalhoty, ve kterých můžu udělat hluboký dřep a košili, ve které můžu volně zvednout ruce nad hlavu. I když jsem štíhlý a poměrně běžný tělesný typ, většina současného oblečení mi v tom brání.
Počasí je skvělé téma na konverzaci. Ale jak se o něm s vámi bavit, když nevím, jaké bude počasí, když tento článek vyjde? Já píši teď a článek vyjde za několik týdnů. Vy čtete teď a já jsem to napsal před dlouhým časem. Tak si zahraju na meteorologa a prohlásím, že možná bude hezky a teplo a možná bude pořádně pršet.
Před časem jsem četl článek o škodlivosti online porna. Nebylo to poprvé – článků a klinických studií o závislosti na online pornu a následných sexuálních disfunkcích nebo nespokojenosti ve vztazích je čím dále tím více. Možná i proto, že lechtivé a extrémní filmy jsou dostupné na dvě kliknutí a přehrát si je můžeme i v telefonu.
Již deset let se ve svých projektech setkávám s úředníky z mnoha oborů – ze školství, z hygieny, ze stavebního, živnostenského nebo finančního. Před těmi deseti lety mě známí strašili, jak je to na úřadech strašné a co všechno mě čeká. Až jsem se bál do úřednické kanceláře vstoupit. A víte co? Za těch deset let mám s úředníky většinou dobré, a pak ještě lepší zkušenosti.
Když jsem se před šestnácti lety poprvé nastěhoval do Prahy, byl jsem tímto městem uchvácen. Bylo mi jedno, jestli jsem bloudil ve starém městě, seděl s přáteli pod stromy u Břevnovského kláštera, nebo prolézal tehdy spustlou vilu Turbovou, ve které Jiří Trnka napsal svoji Zahradu. Praha mě neustále překvapovala a fascinovala.
Po pár letech mi ale město zevšednělo. Cesty do školy a později do práce se narovnaly a já neměl čas rozhlížet se kolem. Jakobych už znal všechny detaily Náměstí Míru, všechny stromy v Belgické ulici, všechny sousedy na Vinohradech. Více jsem se díval na své pracovní a rodinné povinnosti než fasády domů a nebe, které se nad námi neustále proměňuje. Jakobych ztratil zvědavou jiskru ve svých očích. A nevšimnul jsem si to.
Říká se, že s úsměvem jde všechno líp. Ale není to jen takové povídání? Možná je úsměv ve skutečnosti ztráta energie. Luxus vyhrazený jen pro situace, ve kterých je nám dobře. Dárek pro lidi, které máme rádi.
Je jasné, že když je nám dobře, usmíváme se. Ve smutku nám koutky úst povadnou, trpkost stáhne rty do tenké linky a v hněvu zuby zatneme nebo naopak vyceníme. Jednoduše: naše emoce mění výraz v našem obličeji.
Každý den v životě je trénink
Trénink pro mě
Byť můžu udělat chybu
Žiji každý okamžik
Se vším srovnaný
Na cokoliv připravený
Jsem naživu, jsem tímto momentem
Moje budoucnost je tady a teď
Jestli nevytrvám dnes
Kdy a kde se mi to povede?
(Soen Ozeki, zenový mnich z kláštera Daisen-in v Kjótu)
Tohle je český překlad anglického překladu japonského textu. Slova jsou to silná, nechte je na sebe chvíli jen tak působit. A pak se pro potěšení podívejte i na český překlad přímo z japonštiny. Rozdíly jsou značné: anglický text je údernicky motivační, ten japonský je mnohem poetičtější a jemnější.
Kdybyste si měli vybrat mezi štěstím a neštěstím, co byste si vybrali? Namítáte, že ten výběr není vždy v našich rukách? A co když je to to jediné, co v rukách máme?
Představení aikida a našeho klubu Aikido Praha Vinohrady – sestřih pochází z ukázky na japonských podzimních slavnostech v Praze v říjnu 2015.
Pokud se vám aikido líbí, navštívit nás můžete na našich stránkách nebo přímo na kterémkoliv tréninku. Nováčci jsou u nás vítáni během celého roku.