Většinu času trávím v Praze, občas však za prací jezdím po celé krajině. A tak se mě někdy lidé na Moravě pohostinně zeptají, jakou jsem měl cestu. Obvykle odpovídám, že příjemnou – jelo to načas a uběhlo rychleji, než jsem čekal.

Číst dále →

Na hranici Vinohrad a Vršovic je malý zahradnický obchod, kam chodím nakupovat květináče a kytky. Je tam snad už věčnost a já v něm vždy najdu co potřebuji – včetně dobrých rad.

Nedávno jsem čekal u pokladny, když paní předem mnou začala chválit majitele za pultem: “Vy tady všechno máte, já jsem už obešla krámů a tohle jsem sehnala až tu.” Pochvala se zahradníka ani nedotkla, jen se suše zeptal: “Tak proč chodíte jinam?” “To víte,” pokusila se paní o obranu, “mám to daleko”. “Takže obejdete všechny, a pak stejně skončíte tady!”, pokračoval zahradník přímo. “Tak já příští jaro přijdu hned sem”, zkusila paní usmíření. “Jestli tady o rok ještě budu,” opáčil majitel. “Vy končíte?” překvapila se paní. “No, pokud budete všichni chodit do supermarketů, tak skončím určitě.”

Číst dále →