Obchod na rohu

Na hranici Vinohrad a Vršovic je malý zahradnický obchod, kam chodím nakupovat květináče a kytky. Je tam snad už věčnost a já v něm vždy najdu co potřebuji – včetně dobrých rad.

Nedávno jsem čekal u pokladny, když paní předem mnou začala chválit majitele za pultem: “Vy tady všechno máte, já jsem už obešla krámů a tohle jsem sehnala až tu.” Pochvala se zahradníka ani nedotkla, jen se suše zeptal: “Tak proč chodíte jinam?” “To víte,” pokusila se paní o obranu, “mám to daleko”. “Takže obejdete všechny, a pak stejně skončíte tady!”, pokračoval zahradník přímo. “Tak já příští jaro přijdu hned sem”, zkusila paní usmíření. “Jestli tady o rok ještě budu,” opáčil majitel. “Vy končíte?” překvapila se paní. “No, pokud budete všichni chodit do supermarketů, tak skončím určitě.”

Ještě nikdy jsem neslyšel říct tuto věc tak otevřeně a srozumitelně. Ta slova nebyla lítostivá ani uražená, spíše oznamovala fakt, který asi všichni trochu tušíme.

Kouzlo malých obchodíků je pro mě v tom, že jsou blízko a nakupování v nich je příjemnější a mnohem rychlejší, než v supermarketech. Prodavači v nich většinou vědí, co prodávají, jejich doporučení jsou přesná a nesnaží se mi vnutit něco, co opravdu nepotřebuji. S mnohými majiteli nebo prodavači se za ta léta známe, někdy jsme i přáteli. Takže vím, komu své peníze dávám – a peníze utracené u sousedů zůstávají v naší společnosti a ta postupně bohatne.

Pokud tohle baví i vás, zastavte se někdy zase ve svém obchodě na rohu. Na nákup a na kus řeči. Tak je větší šance, že nám tady obchody zůstanou. Je to na nás všech.

Tohle je jeden z krátkých sloupků, které píši pravidelně pro deník Metro. Další texty můžete najít v mém archivu těchto sloupků.