Najít svůj střed
Život přináší neočekávané změny. V jeden moment jsme v pohodě a vzápětí se všechno sype jako domeček z karet. Jak si v tom všem udržet rovnováhu? A kde ji najít, když ji ztratíme?
Život přináší neočekávané změny. V jeden moment jsme v pohodě a vzápětí se všechno sype jako domeček z karet. Jak si v tom všem udržet rovnováhu? A kde ji najít, když ji ztratíme?
Lidé vyznávají různá náboženství, mají různé politické, ekonomické nebo filozofické postoje. Taková přesvědčení jsou velmi citlivými tématy pro spory. Vyvracet někomu u piva jeho pravdu není dobrý nápad.
Vlak kodrcal po předměstí Tokia v ospalém jarním odpoledni. Můj vagón byl poměrné prázdný – pár hospodyň s dětmi a stařečci na nákupech. Nepřítomně jsem hleděl na domky za zaprášenými živými ploty.
Na jedné ze zastávek se dveře otevřely a klid přerušily jakési nesrozumitelné nadávky. Do vagónu se vpotácel velký, opilý a špinavý muž v montérkách. S řevem vrazil do ženy s dítětem v náručí, kterou náraz odhodil na starší pár na sedadlech. Jen zázrakem se dítěti nic nestalo.
Sedíme v rýchlovlaku – Pavel spí a ja rekapitulujem uplynulé hektické dni. Už sme tu štvrtý deň ale stále máme zvláštny rytmus – v noci spíme 2-3 hodiny a potom cez deň ďalšie 2-3. Dívam sa z okna, mrakodrapy Tokia sa postupne menia na 5-20 poschodové paneláky sídlisk. Snáď sa za chvíľu ukáže aj japonský vidiek… Ideme cvičiť do mestečka pod horami a veľkomesta mám celkom dosť. Ale poporiadku.
Někdy si vytvoříme děsivý konflikt z banální situace, jindy přehlížíme i zjevné nebezpečí. Někdy bojujeme o hlouposti jen proto, abychom skutečný problém zamaskovali – před druhými nebo sami před sebou.
Je jednoduché ztratit řeč, když si představíte, jak nepopsatelně komplexní bytost je člověk. Ale někdy musíme o lidech něco říct a pak zjednodušujeme – mluvíme o částech těla, o temperamentu, o myšlení a trávení… Já často mluvím o mysli, srdci a tělu – a jejich rovnováze. Pokud budete mít u čtení pocit, že zjednodušuji příliš, věřte mi, dá se ještě více. Uvidíte nakonec.
Je to vidět od prvního okamžiku, kdy nováčci vkročí do dódžó. Drží se u dveří, postávají na okraji žíněnky. A pak najednou začíná hodina a oni musí udělat těch pár kroků a sednout si ke starším studentům. Udělají svoje první kroky na žíněnce – a také důležitý krok ke cvičení aikida.
Je jedno, jestli v našich každodenních konfliktech vyhráváme, nebo prohráváme. Důležitější je, jak hrajeme. A dobrá zpráva je, že se v tomto umění můžeme zlepšovat.
Blíží se jaro a tak je čas zobudit a uvolnit tělo po zimě. Pokud chcete zlepšit svoji pohyblivost, držení těla i všeobecné zdraví a v podstatě u toho „nic nedělat“, mám pro vás zajímavé a hodně jednoduché (ne)cvičení.
Hluboký nebo „asijský“ dřep je pozice, ve které kdysi lidé odpočívali a i dnes tak můžete v Asii nebo Africe vidět lidi, kteří tak čekají na zastávce, hrají kostky nebo pletou koše. V Evropě jsme na to zapomněli s vynálezem židle a přínosy této pozice se k nám vracejí oklikou přes čínskou medicínu, různé pohybové aktivity inspirované bojovými uměními a také bosonohé běžce. Ta pozice je tak přirozená, že malé děti ji běžně používají (a je důležitým krokem ve vývoji jejich držení těla).