Hlava v oblacích, nohy na zemi

Je jednoduché ztratit řeč, když si představíte, jak nepopsatelně komplexní bytost je člověk. Ale někdy musíme o lidech něco říct a pak zjednodušujeme – mluvíme o částech těla, o temperamentu, o myšlení a trávení… Já často mluvím o mysli, srdci a tělu – a jejich rovnováze. Pokud budete mít u čtení pocit, že zjednodušuji příliš, věřte mi, dá se ještě více. Uvidíte nakonec.

Lékaři, psychologové, sociologové, trenéři, dietologové, manažeři lidských zdrojů… každá odbornost má na člověka svůj vlastní pohled, svoji terminologii, svoji mapu. Na lidi se dá dívat z pohledu celku nebo jednotlivých částí anatomicky, fyziologicky, psychologicky, energeticky…

Jakkoliv komplexní nebo naopak triviální pohled si zvolíme, vždy je to pouze model, popisující mnohorozměrnou a (hlavně živou a proměnlivou) realitu lidské bytosti. Mapa není krajina.

Moje základní mapa obsahuje pouze tři složky:

• hlava: mysl a myšlení
• srdce: emoce a cítění
• břicho: fyzické tělo a bytí

Představte si pro zjednodušení, že v těchto třech oblastech se odehrává veškerá fyzická, emoční i kognitivní kapacita člověka. Tyto tři složky jsou navzájem provázané, podmiňují jedna druhou a z jistého pohledu by se dalo říct, že jsou vlastně jen odlišnou reprezentací stejné podstaty. Z toho kromě jiného vyplývá, že například fyzická rovnováha podmiňuje a ovlivňuje emoční nebo mentální rovnováhu a obráceně.

Jednoduše bychom měli mít vědomě hlavu v oblacích, nohy na zemi a srdce na správném místě.

Tato trojice není žádná novinka – v západním myšlení rozlišujeme kognitivní, emoční a fyziologickou kapacitu (a začínáme objevovat jejich propojení), v Číně mají tři tantchieny (ohřívače) a jejich funkce, v Japonsku džodan, čudan a gedan. A samozřejmě jsou i mnohem složitější a komplexnější modely. Zůstaňme ale u zjednodušování.

Co si vybíráte vy?

Mysl myslí (představuje si, plánuje, pracuje se smysly…), srdce cítí emoce a také druhé lidi a tělo „je” – tedy tráví, tepe, dýchá, pohybuje se… Každá část má svoji vlastní inteligenci, svoji vlastní funkci, svoje vlastní úkoly. Pokud si to ale neuvedomujeme, může se stát, že žijeme pouze v jednom z těchto rozměrů a na ostatní zapomínáme.

Mně se například stalo, že jsem velkou část života žil v hlavě – všechno bylo pro mně intelektuální výzvou. Sice jsem hodně cvičil, ale s tělem jsem moc vědomého kontakt neměl. A o emocích jsem pouze tušil, že je mají ostatní lidé. Jen jsem nechápal proč. Někdo by mohl říct, že jsem „lítal s hlavou v oblacích”.

Jiní lidé si „vybrali” život pouze v těle – jsou připoutáni k okamžitým pudovým impulzům. Žijí sice v přítomnosti a jejich tělo je často velmi zdravé, avšak okolí je pro ně pouze materiálem pro uspokojení vlastních potřeb a mentální reflexe je redukována na konstatování „ehm, to je normální, ne?”. Říká se o nich například, že jsou „přízemní”.

A další možnost je žít pouze v srdci. Srdíčkovým lidičkám je život jednou emocionální vlnou. Někdy je svět sluníčkově báječném místem, jindy slzavým údolím. A střídá se to. Logika a struktura jsou pro nich nadávky, aktuální fyzické realitě jsou poměrně vzdáleni. Koneckonců sex, peníze a jídlo jsou špinavé a obtěžující věci, které nás odvádějí od čistoty lidského srdce.

Samozřejmě, kvůli ilustraci zjednodušuji a přeháním – tyto extrémy jsou vidět pouze ve filmech. Ve skutečném životě je to mnohem složitější a kombinace uvedeného se dějí běžně. Ale i tak máme často tendenci některé části upřednostňovat a jiné opomínat. Jak to máte vy?

Naše vědomí by mělo být ve všech složkách naší bytosti.

Myslím, že tě miluji

Asi začínáte tušit – každá z těch tří částí je pro nás důležitá. Každá má svoje důležité funkce a zároveň svoje omezení.

Zmatek nastane, pokud jedna naše část nemá dost pozornosti a její funkci převezme jiná část. Tak můžeme zcela vážně říct – „myslím, že tě miluji” a nevšimnout si, že láska je záležitost srdce a ne mysli. Však se také mluví o „manželství z rozumu”. Pokud se ale v takovém manželství ozve srdce (s potřebou lásky) nebo tělo (s potřebou naplňujícího fyzického splynutí), je na komplikace zaděláno.

Srážka s realitou také hrozí, pokud se někdo dá do podnikání srdcem, ale zapomene spočítat náklady a možné výnosy. Hlavně, že to „dobře cítí”!

Nebo když někdo začne „myslet rozkrokem” a navzdory rozumu i srdci rozbije kvůli krátkému sexu s kolegyní nebo kolegou dlouhodobý vztah s milovaným partnerem.

Tyto příklady jsou opět „modelové” a poměrně extrémní. Důsledky nepochopení vlastního prožívání jsou často mnohem triviálnější. Pokud nerozlišuji myšlení od cítění a fyzického bytí, může se mi například stát, že malá a neopodstatněná negativní představa (mysl) způsobí lehkou nervozitu (emoce), která pošimrá můj žaludek (tělo). Já to vyhodnotím jako hlad a vyjím lednici.

Takže naučit se rozlišovat lehký stres od skutečného hladu nás může zachránit od nadváhy.

Na cestě ke změně

Pokud začneme tyto tři části odděleně pozorovat, máme šanci zjistit, která z nich převládá a která naopak potřebuje více pozornosti. A také si začneme všímat, jakým způsobem myslíme, jaké emoce se v nás objevují a jak je prožíváme a jaké potřeby má naše tělo. Naše bytí postupně přestane být automatické, protože vnímáme, odkud různé impulzy přicházejí a proč.

Naučit se to nějakou dobu trvá a vyžaduje značnou upřímnost a zpravidla i pomoc zvenčí. Avšak pouze když zjistíme jak na tom jsme, můžeme to začít měnit k větší rovnováze a spokojenosti. V oblasti mysli můžeme změnit myšlenkové vzory, v oblasti srdce se můžeme naučit kultivovaně prožívat emoce, a také můžeme vybudovat vědomější vztah se svým tělem pro lepší zdraví a pohodu.

Samozřejmě, nástrojů osobního rozvoje je mnoho. Některé systémy pracují s myslí a mentálními vzory, některé regulují emoční chování a další formují člověka přes fyzické cvičení.

Pokud se však chceme opravdu posunout, musí změna projít všema částmi – změnit se musí myšlení, emočně se musíme srovnat s novým nastavením (a jeho důsledky) a tělo se k tomu musí doslova jinak postavit. Takže opět – naše vědomí by mělo být ve všech složkách naší bytosti.

Jednoduše bychom měli mít vědomě hlavu v oblacích, nohy na zemi a srdce na správném místě.

K celistvosti a jednotě

Pokud jsou tyto tři složky živé a navzájem v souladu (tedy když naše představa, cítění a konání jsou v jednotě), stáváme se celistvými. Tedy jednoduše – pokud děláme a říkáme to, co cítíme a co si myslíme, jsou naše části v souladu. Cítíme se dobře, jsme v proudu. Je to jednoduchý (i když ne lehký) recept na štěstí.

A pokud jsme tímto způsobem v jednotě vnitřně, jsme jednoduše v jednotě. Nejen se sebou, ale i s druhými, se světem, s vesmírem. A setkáváme se s Jednotou, se zdrojem všeho, co je.

Odděluji mysl, srdce a tělo pouze proto, abychom je mohli blíže prozkoumat. Cíl je, aby fungovali tak, jak mají. Abychom na tohle i další rozdělování mohli zapomenout. Protože ono je to jedno, jestli si naše hlava rozdělí člověka 3, 7 nebo 64 částí. V konečném důsledku jsou všechny části Jedno a všechno je tak, jak to je. Tak si všímejme, jak to máme. A zjednodušujme.