Mistr z autobusu
Ta jízda se stala už před několika lety, ale dodnes si ji živě pamatuji. Nastoupil jsem Na Smetance do nízkopodlažního autobusu 135 a usadil se na sedadle hned vedle řidiče. Bylo kolem osmé ráno a v Praze zuřila dopravní špička. Autobus se pomalu rozjel, trefil se do zelené a projel první křižovatkou. Před přechodem zlehka přibrzdil a nechal projít maminku s kočárkem. Tím, že zpomalil u přechodu, se plynule zařadil do pomalé fronty aut na dalších světlech a projel… zase na zelenou. To je divné, uvědomil jsem si a podíval se na řidiče. Byl to pán kolem padesátky, s klidným výrazem ve tváři se pohodlně opíral ve své sedačce. Na další křižovatce se někdo autem drze rval z vedlejší ulice, tak ho prostě pustil, opět bez zastavení.