Životopis v pěti krátkých kapitolách

Kapitola první
Jdu ulicí.
V chodníku je hluboká díra.
Padám do ní.
Jsem ztracený. Jsem bezmocný.
To přece není moje chyba!
Trvá celou věčnost, než se z té díry vyhrabu.

Kapitola druhá
Jdu stejnou ulicí.
V chodníku je hluboká díra.
Dělám, že ji nevidím.
Znovu do ní padám. Nechce se mi věřit, že jsem zase tady, na tom samém místě!
Ale není to moje chyba!
Znovu to trvá dost dlouho, než odsud vylezu.

Kapitola třetí
Jdu stejnou ulicí.
V chodníku je hluboká díra.
Vidím, že tam je.
Zase do ní padám – je to zvyk!
Ale oči mám otevřené a vím, kde jsem.
Je to moje chyba.
Jsem okamžitě venku.

Kapitola čtvrtá
Jdu stejnou ulicí.
V chodníku je hluboká díra.
Obejdu ji.

Kapitola pátá
Jdu jinou ulicí.

 

Popravdě, nevím kdo tento text napsal – různé zdroje uvádějí různé autory. Každopádně mě osobně to přijde jako velmi hezká metafora našeho rozvoje, občas s ní pracuji i ve své praxi. Takže s radostí sdílím.