Uvidíme

Když se věci vyvinou jinak než jsem čekal, obvykle jsem zlehka otráven nebo podléhám skepsi. Na druhé straně, když se něco povede podle mých přání, mám tendenci být optimistický a plný elánu. I když se občas ukáže, že mě chtění zavedlo někam, kde jsem opravdu nechtěl být. Děje se vám to taky?

Je o tom dokonce pohádka. Kdysi dávno měl jeden starý muž koně a ten jednoho dne utekl z pastvy. „To je neštěstí!“, naříkal jeho soused, když se to dozvěděl. „Jak budeš orat bez svého jediného koně?“ Starý muž však jen pokrčil rameny: „Vždyť uvidíme.“ A opravdu to nebylo tak horké – za týden se kůň vrátil a dovedl s sebou kobylu. „Ty máš štěstí“, radoval se soused, „teď máš dva koně.“ Starý muž pokýval hlavou „No, uvidíme.“ Po čase se kobyle narodilo hříbě, vyrostlo v bujného hřebce a když ho syn starého muže krotil, spadnul z něj a zlomil si nohu. „Ách, to je smůla, jediný syn se ti zmrzačil, kdo ti pomůže se statkem?“, sejčkoval soused a starým muž odvětil: „Uvidíme.“ A pak přišli do vsi vojáci a brali mladé kluky na vojnu, jen syna se zlomenou nohou nechali doma… „Ty jsi šťastný muž!“, těšil se soused. Avšak starý muž věděl, že není všech dnů konec, a tak se zase usmál: „Uvidíme.“ A příběh pokračoval dál…

Tak to jde po celou historii. Věci, které se dějí, jsou často mimo naši kontrolu a jediné co si můžeme vybrat je, jestli se na ně budeme dívat s lehkým optimizmem nebo skepticky. Pokud si vybereme pohodu a džez, zůstáváme v proudu života. Pesimizmus a stížnosti nás naopak od proudu života oddělují.
Historie však také ukazuje, že život vždy plyne dál a věci se stále zlepšují. Dokážeme tomu důvěřovat?

Tohle je jeden z krátkých sloupků, které píši pravidelně pro deník Metro. Další texty můžete najít v mém archivu těchto sloupků.
Sdílej článek:Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInPrint this page