Tento text napsal v sedmnáctém století v Japonsku voják a později zenový mistr Suzuki Šósan. Provází mně už téměř 20 let – vytisknul jsem ho kdysi malým písmem na kousek papíru a nosil jsem ho jako talisman na delších cestách. Teď bych se s ním rád podělil. Podívejme se tedy, co podle Šósana “vede k lehkosti, optimismu a přizpůsobivosti mysli, která, máme-li k tomu dost odvahy, zdolá jakýkoli problém”:
Od září 2015 otevírám nový cyklus pravidelných večerů Aikido Managementu – budou jednou za měsíc (vždy ve středu třetí týden v měsíci) od 18:00 do 20:00 v pražském HUBu.
Práce s tělem funguje výborně na mých večerech pro muže i na seminářích pro manažery. Takže bylo jen otázkou času, kdy vzniknou večery, na kterých budeme přes tělo rozvíjet praktické “manažerské kvality” jako jsou například jasná komunikace, vedení sebe i druhých lidí, vytváření důvěry a stability, přizpůsobení se změnám, zvládání stresu, práce s vlastní energií.
Věta “Jak se dnes cítíte?” je ve skutečnosti zkratka pro “Jak se dnes cítíte ve svém těle?” Abychom mohli odpovědět hlouběji než konverzačním “mohlo by to být lepší” nebo “nestěžuji si”, potřebujeme cítit svoje tělo. Dobrá zpráva je, že když se budeme cítit a budeme své tělesné pocity respektovat, budeme se cítit mnohem lépe.
Život přináší neočekávané změny. V jeden moment jsme v pohodě a vzápětí se všechno sype jako domeček z karet. Jak si v tom všem udržet rovnováhu? A kde ji najít, když ji ztratíme?
Je to vidět od prvního okamžiku, kdy nováčci vkročí do dódžó. Drží se u dveří, postávají na okraji žíněnky. A pak najednou začíná hodina a oni musí udělat těch pár kroků a sednout si ke starším studentům. Udělají svoje první kroky na žíněnce – a také důležitý krok ke cvičení aikida.
Blíží se jaro a tak je čas zobudit a uvolnit tělo po zimě. Pokud chcete zlepšit svoji pohyblivost, držení těla i všeobecné zdraví a v podstatě u toho „nic nedělat“, mám pro vás zajímavé a hodně jednoduché (ne)cvičení.
Hluboký nebo „asijský“ dřep je pozice, ve které kdysi lidé odpočívali a i dnes tak můžete v Asii nebo Africe vidět lidi, kteří tak čekají na zastávce, hrají kostky nebo pletou koše. V Evropě jsme na to zapomněli s vynálezem židle a přínosy této pozice se k nám vracejí oklikou přes čínskou medicínu, různé pohybové aktivity inspirované bojovými uměními a také bosonohé běžce. Ta pozice je tak přirozená, že malé děti ji běžně používají (a je důležitým krokem ve vývoji jejich držení těla).
Dát si trek v Nepálu, dva týdny v klášteře v Indii nebo alespoň jednou do týdne lekci jógy ve studiu kousek od kanceláře. Vzdálit se každodenním starostem, na chvilku se vrátit k sobě, a pak hurá zpátky do krysího závodu. Jak to ale udělat, abychom se do toho stavu, který hledáme v meditaci, józe, tanci nebo bojových uměních, mohli vracet kdykoliv?