Má to řešení!

Poslední půlrok jsem rekonstruoval jednu budovu. Byla to první stavba v mém životě a na papíře vypadala velmi jednoduše. Pak se však začalo stavět a podchvílí za mnou přišel stavbyvedoucí se slovy: „Pane Švihlo, máme velký problém, to musíte vidět.“ Zpočátku jsem se z toho pravidelně hroutil, pak jsem si zvyknul, že komplikace přicházejí a odcházejí a musím u nich jednoduše být.

A tak jsme bourali a betonovali, plánovali, a pak ty plány zase měnili nebo rovnou zahazovali. Stavba pokračovala a já se učil technologické postupy i trpělivost.

Až jednou, když opět zedník pronesl legendární „Pane Švihlo, máme velký problém.“ a s tragickým výrazem mi ukázal vybouranou zeď, zamyslel jsem se, a pak se zeptal: „Davide, prosím vás, kolik staveb jste v životě viděl?“ „No, u téhle firmy jsem třináct let…“ „A kolik těch staveb dopadlo dobře?“ pokračuji. „No, všechny,“ odpověděl a obličej se mu rozzářil. „To proto, že každý problém má řešení,“ dodal už úplně filozoficky.

Tak jsem spolu přišli na to, že ty „neřešitelné problémy“ vždy mají řešení, i když si ho na počátku neumíme představit. Už tohle mi ubralo hodně stresu. A také jsem si všimnul, že řešení je obvykle schováno uvnitř toho problému. Někdy je potřeba u něj zůstat, makat na něm a řešení doslova vydolovat. Jindy je lepší zaměřit pozornost jinam a počkat, až problém uzraje a řešení se z něj vyloupne samo. Mistrovství je pro mě rozlišit tyto dvě věci. A i když ještě nejsem dokonalý mistr, snažím se zůstat v klidu. A občas se na to dobře vyspat.

Tohle je jeden z krátkých sloupků, které píši pravidelně pro deník Metro. Další texty můžete najít v mém archivu těchto sloupků.
Popisovaná rekonstrukce se odehrála v Prostoru 8 – místě pro osobní rozvoj, vzdělávání a cvičení. Kdybyste se chtěli podívat osobně, srdečně vás k nám zvu.
Sdílej článek:Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInPrint this page