Lehkost,‭ ‬optimismus a přizpůsobivost mysli

Tento text napsal v sedmnáctém století v Japonsku voják a později zenový mistr Suzuki Šósan. Provází mně už téměř 20 let – vytisknul jsem ho kdysi malým písmem na kousek papíru a nosil jsem ho jako talisman na delších cestách. Teď bych se s ním rád podělil. ‬Podívejme se tedy,‭ ‬co podle Šósana “vede k lehkosti,‭ ‬optimismu a přizpůsobivosti mysli,‭ ‬která,‭ ‬máme-li k tomu dost odvahy,‭ ‬zdolá jakýkoli problém”:

Mysl obyčejného člověka je zaplavena optimismem a lehkostí pokaždé,‭ ‬když se mu podaří zdolat nějaký problém.‭ ‬Sklíčenost přichází tehdy,‭ ‬je-li onen člověk něčím udolán a zdeptán.‭ ‬Mít optimistické rozpoložení mysli znamená putovat za osvícením,‭ ‬být v depresi nakonec znamená žalář. ‬Člověk by měl proplouvat každým dnem i nocí s lehkou myslí a zároveň v sobě soustřeďovat sílu své touhy po osvobození.

‬Podívejme se,‭ ‬co vede k lehkosti,‭ ‬optimismu a přizpůsobivosti mysli,‭ ‬která,‭ ‬máte-li k tomu dost odvahy,‭ ‬zdolá jakýkoli problém:‭ ‬musíte dbát na život i na smrt,‭ ‬být vděční za požehnání,‭ ‬nezkrotně postupovat vpřed a učit se a růst,‭ ‬uvědomovat si příčinné souvislosti,‭ ‬pronikat do podstaty neskutečna a pomíjivosti,‭ ‬vážit si času,‭ ‬pozorně si všímat sám sebe,‭ ‬odříkat si,‭ ‬být k sobě kritický,‭ ‬být zdvořilý a uctivý,‭ ‬chovat se lidsky a spravedlivě,‭ ‬věnovat pozornost výrokům osvícených,‭ ‬být laskavý,‭ ‬mít soucit,‭ ‬být čestný a poctivý,‭ ‬přemítat,‭ ‬co je nejdůležitější.

‬Taková duševní rozpoložení se rodí jen v odvážné a pevné mysli… ‬Jestliže v tomto odvážném přístupu k životu setrváte i nadále,‭ ‬pevnost srdce budete mít v bezpečí,‭ ‬a navíc bude zaopatřena i mocnou silou,‭ ‬silou neomezenou a nezávislou.

‬Taková duševní rozpoložení se rodí jen v odvážné a pevné mysli.‭ ‬Na jejich základě lze zanechat veškerých připoutání a nade všechno se povznést.‭ ‬Budete-li se v takové pohodě udržovat od rána do večera,‭ ‬pak,‭ ‬i když se třeba budete muset nenadále rozloučit se životem,‭ ‬budete trpět minimálně.‭
‬Jestliže v tomto odvážném přístupu k životu setrváte i nadále,‭ ‬pevnost srdce budete mít v bezpečí,‭ ‬a navíc bude zaopatřena i mocnou silou,‭ ‬silou neomezenou a nezávislou.‭ ‬I kdyby na vás přišli kdovíjaké zmatky,‭ ‬pevnému srdci se postavit nedokážou,‭ ‬ztratí sílu a zmizí,‭ ‬jen co přijdou o energii.‭ ‬Nemyslíte,‭ ‬že právě válečníci by si takto měli opevnit svá srdce‭?

Jestliže máte bázlivou povahu a myšlenky vám bloudí v říši zdání,‭ ‬zmatek a chaos se vás zmocní s narůstající převahou,‭ ‬naruší vaši přirozenost,‭ ‬zamotá a zamlží vám hlavu a nakonec vás připraví o sebekontrolu.

‬Jako protipól se nám zde nabízí depresivní stavy,‭ ‬jsoucí pod nadvládou světských věcí:‭ ‬nedbalost,‭ ‬nevychovanost a nezdvořilé přehlížení druhých,‭ ‬lhostejnost k příčinným následkům,‭ ‬lhostejnost k pomíjivosti a nedostatek smyslu pro skutečnost,‭ ‬touha po slávě a bohatství,‭ ‬život v nadbytku a přepychu,‭ ‬pochybnosti a nedůvěra,‭ ‬dotěrnost,‭ ‬ostýchavost a bázlivost,‭ ‬nemilosrdná lakota a chtivost,‭ ‬žárlivost a závist,‭ ‬nevděk,‭ ‬podlézavost a nedbalost vůči životu a smrti.‭
‬ ‭
‬Suzuki Šósan‭ (‬1579‭–‬1655‭)

(Text z knihy Thomas Cleary: Japonské umění války, Pragma 2001, přeložil Robert Hýsek.)

 


 

Jistě, mohli bychom říct, že je to běžné moralizování. Ale z mé osobní zkušenosti je tento text jednoduchý a praktický návod, který se dá aplikovat ve všech částech doslovně.

Ten text nepotřebuje komentář, je tím čím je. Přesto jsem napsal krátkou poznámku ke kontextu jeho vzniku – hlavně pro lidi, kteří se zajímají o bojová umění. Pokud vás zajímá, rozbalíte ji níže:

Poznámku ke vzniku textu rozbalíte kliknutím zde.

Dvě asi nejznámější knihy s válečnickou tematikou ze Šósanovy doby (začátek éry Tokugawa) jsou “Kniha 5 kruhů” od Mijamota Musašiho (1641) a “Hagakure” od Jamamota Tsunetoma (1716+).

Musaši bojoval necelý rok (na nesprávné straně) v závěru dlouhé občanské války a pak celý život studoval šerm a jako rónin (válečník bez pána) vítězil v soubojích v krajině, která se proměňovala do míru. Jeho Kniha 5 kruhů je excelentní válečnický manuál, pragmatický a bezohledný stejně jako osvícený.
Hagakure je naproti tomu osobní výpověď člověka, který válku nezažil (kniha vznikala více než 100 let od nastolení míru), ale spřádá teorie o tom, jak by měl válečník vypadat. Ta kniha je plná poznámek o smrti a nutnosti umírat za svého pána.

Z čistě praktického hlediska jsem v otázce umíraní za pána na straně Musašiho – lepší je voják, který za svého pána přežije, než ten, který za něj padne. Pochybuji, že by skuteční vojáci té doby měli radost z umírání v bitvě. Hádám, že spíše než smrt upřednostňovali jídlo, pití, spánek a případnou dámskou společnost.

Jamamotova posedlost vlastní smrtí a Musašiho klidný záměr v případě potřeby zabít všechny ostatní dávají však vyniknout výše uvedenému postřehu Suzukiho Šósana. On sám v armádě strávil přes 20 let a zabíjení viděl pravděpodobně více než dost. A přece z jeho válečné zkušenosti svítí jasné světlo pro běžný lidský život.

Studenti bojových umění občas ve svých myšlenkách i cvičení sní sny o násilí a “vzněšenosti” zabíjení a umírání na způsob “5 kruhů” a “Hagakure”.

Možná bychom se ale měli spíše ptát, jak můžeme rozvinout válečnický základ našich umění tak, aby vychovávali lidi, kteří se nebojí žít a zároveň respektovali život druhých. Jistě, vyžaduje to mnohem větší odvahu. Ale nemyslíte,‭ ‬”že právě válečníci by si takto měli opevnit svá srdce”‭?

<b>Sdílej článek:</b>Share on Facebook
Facebook
Share on Google+
Google+
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin
Print this page
Print