Laskavost

Vědci prý dokázali, že nám je lépe, když pomáháme druhým a chováme se laskavě, než když jsme sobečtí. Dokonce prý dobrovolnická činnost zvyšuje spokojenost se životem a snižuje možnosti deprese. Je opravdu hezké, že už se podobné věci dají i vědecky dokázat. Já osobně si to vysvětluji jednoduchým selským rozumem.


I když jsou kolem mě denně stovky lidí, sám se sebou trávím nejvíce času – přesně 24 hodin denně. Před sebou samým neuteču ani na dovolenou, sám se sebou dokonce zůstanu, i kdybych změnil práci nebo bydliště. Ať chci nebo nechci, jediný člověk, se kterým musím neustále být, jsem já sám. A tak se ptám sám sebe – chci žít s člověkem, který je laskavý, velkodušný a usměvavý nebo s někým, kdo si neustále stěžuje a myslí pouze sám na sebe? Mně z toho vychází, že mi bude lépe, když budu příjemným člověkem.

Vědecký důkaz o prospěšnosti laskavosti ani moje jednoduchá úvaha mi však lépe neudělá. To udělá až praktická laskavost v každodenním životě. Začít je jednoduché – například stačí vědomě a s jemným úsměvem začít používat čtyři kouzelné fráze: dobrý den, prosím, děkuji a na shledanou. U pokladny v obchodě, na úřadě, v práci, doma i v každém e-mailu. Ta slova vypadají, jakobychom je říkali kvůli druhým, ona nás však mění. Když je upřímně použijeme několikrát za den, postupně nám začnou dělat život příjemnějším. Hlubší změny vyžadují pár týdnů cviku, dobrý pocit však vyvolá i první použití “dobrý den, prosím, děkuji a na shledanou”. Zkusíte to?
Děkuji a přeji hezký den.

Tohle je jeden z krátkých sloupků, které píši pravidelně pro deník Metro. Další texty můžete najít v mém archivu těchto sloupků.
<b>Sdílej článek:</b>Share on Facebook
Facebook
Share on Google+
Google+
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin
Print this page
Print