Být mimo (a být za to vděčný)

Japonsko 2016

Zápisky, postřehy a fotky z mé cesty po Japonsku na podzim roku 2016.

Trávím teď nějakou dobu v Japonsku a opět si připomínám, proč mě tato krajina baví a těší.

Všechno je jinak

Téměř všechno je tu pro mě jinak. Začíná to jazykem (japonci moc anglicky nemluví), písmem (tedy znaky), jídlem, jídelními hůlkami a tím, že se jezdí vlevo (i na eskalátorech, ale ne vždy a ne všude). Prodavačky v obchodě se na uvítanou omlouvají, lidé s rýmou nebo alergií nosí roušky, kluci vypadají jako holky (i s kabelkami a namalovaným obličejem), města vypadají jako ze sci-fi, příroda je jako z pohádky. Vlaky jezdí včas, do vany lezete umytý, na záchodě jsou přezůvky a „sendvič“ je z rýže. Podlaha je ze slámy a chodí se po ní bosky. A pak neviditelné zvyky – co u nás platí za danou věc je tady úplně obráceně. Samozřejmě všechno má svůj dobrý důvod, jen je to jinak a mé hlavě obvykle týden trvá, než přepne. I tak mě pak často něco překvapí.

Protiklady

Protiklady jsou tu ostré. V jednom momentu kráčím noční ulicí vysvícenou reklamami až po nebe a jen co zahnu do postranní uličky, octnu se pod stromy mezi starými přízemními dřevěnými domky. Šílená zástavba měst a hned vedle nádherná příroda. Na jedné straně špičková technologie měnící lidi na androidy, na druhé straně tradiční kimona a opečovávané svatyně a chrámy. Naivní televizní estrády a zároveň jedny z mých nejoblíbenějších hraných i animovaných filmů. Nesmírná (až bolestivá) formálnost a obrovská srdečnost a pohostinnost.
Na naše „evropské“ protiklady jsem si již zvyknul, tyto mi občas v noci nedají spát.
Je to jakobych jel na horské dráze a u toho se díval do kaleidoskopu. Pocit gravitace i obraz se nepředvídatelně mění. I proto, že ty věci jsou pro mně nové a často nesrozumitelné.

Nevím

V Japonsku je velký rozdíl mezi formálním a neformálním chováním a také mezi tím, co lidé projevují navenek a jak se opravdu cítí. Všechno má svoje pravidla, ale jsou velmi jemná a já znám pouze nejnutnější základy. A neumím jazyk, takže nevnímám nuance řeči a nikdo mi nic nemůže vysvětlit. To znamená, že většinu času nevím, na čem jsem. A většinou něvědomky všechna pravidla porušuji. I když svoji intenzitu tlumím, musím se nějak projevovat – mám přátele i kolegy, zábavu i práci. A tak v tom všem šlapu jako slon v porcelánu, a pak vnímám jemné (nebo silnější) emoční vlny japonských společníků.

Dohromady je to pračka

Když se tyhle tři věci sečtou (i když se většinou rovnou násobí nebo umocňují), je to tady jako na minovém poli. Mysl se podchvílí zavaří na nějakém protikladu, emoce bez varování prohazují výhybky mezi studem, nadšením, nejistotou, očekáváním, nenaplněním, provinilostí za domělou nebo skutečnou „vinu“… A navíc tělo dostává množství fyzického cvičení, cestování, exotického jídla a horkých koupelí. Jsem v Japonsku jako v pračce.

Je mi jasné, že všechny tyhle věci jsou také u nás doma. Že i v Praze jsem většinu času mimo. Ale Japonsko mi všechny věci zvětšuje – venku i uvnitř. V krátkém čase a s velkou intenzitou se musím srovnávat (lépe nebo hůře) s velkými protiklady, uchopovat a vzápětí pouštět věci, které se mi moc líbí nebo naopak nelíbí. Každou chvíli ztrácím rovnováhu a opětovně ji nacházím. Rozebírám své přesvědčení i postoje, a pak se skládám.

Japonsko mi k tomu dává tolik příležitostí, kolik jsem jen schopen pobrat. A k tomu informace a energii, abych to zvládnul. A navíc tolik krásy, až se někdy zalykám. Lidé, cvičení, voda z nebe i ze země, plody moře i půdy, stromy, svatyně i chrámy. Každá zastávka na této krátké cestě jakoby byla mílníkem na mé dlouhé cestě.

Ze srdce za to děkuji.

Samozřejmě, podobné poznání „že vlastně nic nevím“, se dá získat během jakéhokoliv cestování – tedy pokud opustíme bezpečí turistických rezortů, naplánovaných zájezdů a vlastních předsudků. Pak se dějí zázraky všude, vlastně i doma.

Další zápisky, postřehy a obrázky z Japonska budu postupně publikovat – najdete je pod štítkem Japonsko na tomto blogu.

Sdílej článek:Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInPrint this page