Aikidó jako hledání přirozeného postoje

Aikido jako...

V době, kdy jsem začínal s aikidem, jsem navštívil seminář francouzského učitele Chassanga. Když nám ten starý pán vysvětloval principy aikidó, začal konceptem “shisei” – přirozeným postojem.

Byla to pro mně záhada. Dalším principům ze seznamu jsem rozumněl – je potřeba vstoupit (irimi), občas udeřit (atemi), někdy se otočit (tenkan)… Ale nechápal jsem, proč je shisei na prvním místě! Jako mladý karatista jsem vědel, že postojů je hodně, ale že by to byl nějaký princip? Tak proč to tak řeší?

Od té doby jsem se pár věcí naučil a dnes mám pocit, že shisei není jen prvním principem, ale v podstatě tím hlavním, ze kterého všechno ostatní vychází.

Čistě z fyzického pohledu: postoj je struktura těla. Kosti poskytují oporu. Klouby a vazy je spojují, svaly to vše obalují a navíc tím dokážou pohybovat. Pokud je tato struktura v pořádku, tělo je v rovnováze, silné a funkční. Pohyb je pak svobodný, takže můžeme vstupovat, udeřit, otáčet se, vychylovat partnera… Pokud struktura v pořádku není, všechno co děláme, se tak trochu bortí.

Přirozený postoj

Představte si pro zjednodušení, že máme v těle dva druhy svalů: vnitřní a vnější. Vnitřní svaly jsou pomalejší a vytrvalejší a mají za úkol podporovat strukturu těla a udržovat vás ve vzpřímené pozici. Vnější svaly jsou rychlejší a slouží k vytvoření pohybu.

Když stojíte, měli by pracovat pouze vnitřní svaly a vnější svaly by měly být uvolněné. Kosti zapadají na své místo v kloubech a šlachy a vnitřní svaly je živě spojují. Tělo pak stojí přirozeně, bez úsilí, tak jak narostlo. Tato struktura dává oporu pro pohyb, který mohou vytvořit vnější svaly.

Když se podíváte na někoho, kdo tak stojí, nevšimnete si ničeho zvláštního. Však to také není žádný zázrak – malé děti kolem 2 – 3 let stojí přesně takto. A všimněte si, kolik síly z toho malého tělíčka dokážou dostat.

Postoj silou

Samozřejmě, postoj se dá držet i silou. Často jsme během života zapomněli, že vnitřní svaly vůbec existují a používáme k “držení těla” pouze vnější svaly. Ty jsou pak v neustálém napětí a místo, aby pohyb vytvářely, mu svojí ztuhlostí brání.

To se například děje, když někdo “dělá ramena” nebo bojovně vystrkuje hrudník. Vypadá to silně, ale je to spíš strnulé .

A dá se tak i cvičit. Pokud se totiž naučíte přesné linie pohybu a budete je držet silou svalů, vaše technika může být silná a funkční i s nevyváženým postojem.

Z dlouhodobého hlediska to však má svoje limity. Aikidó totiž cvičíme celý život… a síla vnějších svalů v jistém věku ochabne. Pak zůstane jen hodně opotřebovaná tělesná schránka bez vnitřní struktury a bez energie k jejímu vybudování.

Cesta k přirozenému postoji

Jak se tedy k přirozenému postoji přibližovat každodenním cvičením? Je to jednoduché a učitelé o tom často mluví. Klíčem je uvolnění a vzpřímený postoj. Je potřebné uvolnit povrchové svaly a tím dovolit tělu, ať stojí vertikálně. Nebo postavit tělo vertikálně a tím dovolit povrchovým svalům, ať se uvolní. Pak může tělo držet pohromadě (ne silou vnějších svalů, ale svojí vnitřní strukturou) a zároveň se volně pohybovat. Jste uvolnění a v pohodě.

Také tím najdete rovnováhu mezi dvěma extrémy, které (nejen) v aikidě hrozí. Rovnováhu mezi vnější ztuhlostí těla ve jménu přesné nebo silné techniky a vnitřní rozplizlostí a “bezpáteřností” ve jménu plynulého a svobodného pohybu.

Rozhodujícím faktorem pro takový rozvoj je vědomí. Během cvičení si musíte být vědomi své rovnováhy a zbytečného nebo chybějícího napětí ve vašem těle. Jen pokud své tělo cítíte, může se postoj (a všechno ostatní) tréninkem zlepšovat. A k tomu musíte cvičit alespoň část svého tréninku tak pomalu, abyste se během pohybu cítili.

Otázkou tedy je, co je pro vás během vykonávání techniky důležitější. Je to zájem získat přirozený, uvolněný a konzistentní postoj? Nebo snaha mít rychlou a “silnou” techniku a urvat partnera za každou cenu?

Jaký z těchto dvou postojů ke svému cvičení zaujímáte? Jak se k cvičení postavíte, takový postoj svým cvičením budujete.

 

 

Poznámka k obrázkům: O zakladateli aikida mnoho jeho žáků tvrdilo, že když se ho dotkli, byl překvapivě uvolněný, až měkký. Já jsem ho naživo ani neviděl, ale dovolím si tvrdit, že ta měkost pravděpodobně nebyla rozplizlost v jeho postoji, ale spíše důvěra v to, že když nebude držet vnější silou, bude stát lépe.

Když se podíváte na jeho fotky nebo videa, můžete se z jeho postoje hodně inspirovat. Přikládám pár obrázků, kde je struktura těla výjimečně zřejmá. Viděli jste už například osmdesátiletého pána, jak v natažené ruce drží 5 – 10 kilogramovou konvici a s mírným usměvem s ní polévá kytky bez toho, aby se jeho tělo zkroutilo?

Pro příklady z jiných bojových umění se můžete podívat, jak uvolněně a vzpřímeně se pohyboval například Muhamad Ali nebo jak pevně a klidně stojí nejlepší zápasníci sumó.

MoriheiUeshiba103stance

osensei92

osensei-tree

image-01_jpg

Ueshiba3

 

A jedno poděkování: Popisované věci jsou ve cvičení aikidó neustále přítomny. Avšak k tomu, aby se mi to všechno pospojovalo, mi pomohl můj přítel Jan Pletánek, učitel tchai-ťi. Moc děkuji.